Polyamory - co dělat a co nedělat

Polyamory přidává k již složitému úkolu řešení romantického vztahu další úroveň složitosti. Vybudovat dobré poly vztahy se nepodaří náhodou, protože tyto vztahy představují několik problémů navíc k běžným problémům tradičních vztahů.

Tento článek je jednoduchou příručkou o tom, co dělat a co nedělat v poly vztazích. Samozřejmě budete potřebovat určitou úroveň orientace ve vztazích, která jde ruku v ruce s jakýmkoli intimním vztahem!

Nesnažte se své vztahy vtěsnat do škatulek, nechte je, ať se vyvíjejí podle sebe

Někdy se lidé – zvláště ti, kteří jsou již součástí stávajícího páru – rozhodnou, jaký druh vztahu chtějí, jakou formu jejich vztah dostane a potom se snaží přivést další osobu do takhle vytyčeného prostoru.

Lidé jsou složití a každý má svůj názor, touhy a potřeby, které se týkají vztahu. Pokud se snažíte někoho násilím tvarovat – když například říkáte: "Můžeš chodit pouze s námi oběma a musíš si vybudovat vztah, který bude úplně stejný k nám oběma," – tak to funguje jenom velmi zřídka. Místo toho se snažte vnímat své vztahy způsobem, který je respektuje takové, jaké jsou. Nechte každou osobu, aby si řekla, co chce. Máte vztah, nehledáte náhradní díly! Poslouchejte, co vám vztah říká, nesnažte se jej násilím vytvarovat do něčeho konkrétního.

Nehlídejte skóre

Často se může stát, že se snažíme vnímat poly vztahy jako soutěž – "Spal jsi s ní dvě noci za sebou a teď musíš spát dvě noci se mnou!", "Vzala jsi jej na večeři třikrát, ale mě jenom jednou!"

Spravedlnost a empatie jsou rozumnými cíli v jakémkoli vztahu, ale každý, kdo byl někdy dítětem ví, že některé věci nefungují úplně tak, jak od nich očekáváme. "Dane, umyj nádobí!" "Ale vždyť jsem jej umyl včera večer, teď je řada na ségře!" "Ale tvá sestra je dnes nemocná." "To není FÉR!"

Spravedlnost funguje na globální úrovni, nikoli na místní úrovni – může nastat doba, kdy jeden partner prochází krizí, řeší problémy nebo z jakéhokoli důvodu potřebuje dodatečnou podporu a pozornost. Dokud je tato podpora k dispozici všem ve vztahu v době, kdy ji potřebují, nejde o otázku dělání si čárek.

A když už o tom mluvíme...

Chápejte, že vaše potřeby nemají nic přímo společného s druhým partnerem vašeho partnera.

Obvykle je užitečnější se zeptat: "Dostávám to, co potřebuji?" spíše než: "Dostávám ty samé věci jako druhý partner mého partnera?" Ne všichni mají stejné potřeby a štěstí se snadněji najde v plnění vlastních potřeb, než v tom, že budete mít stejné věci, jako lidé kolem vás. Dokonce si myslím, že cílem vztahu by mělo být naplnění potřeb takovým způsobem, který je uspokojující, nikoli v tom, aby všichni měli to samé.

Neříkejte: "Musíš jí přestat dávat X," říkejte místo toho: "Potřebuji Y." Přemýšlejte nad tím, co potřebujete, nepřemýšlejte nad tím, co dostává druhý partner. Štěstí není soutěž! Když se vrátíme k myšlence dělání si čárek, spíše než abyste řekli: " Vzala jsi jej na večeři třikrát, ale mě jenom jednou," je často mnohem produktivnější věta: "Chtěl bych jít s tebou na večeři častěji."

A to nás hezky přivádí k:

Řekněte si o to, co potřebujete.

Možná se to zdá příliš jasné, ale pokud si neřeknete o to, co potřebujete, nemůžete čekat, že to dostanete. Pokud máte potřebu, kterou váš partner neplní, řekněte to.

Nepředpokládejte, že váš partner ví – nezačínejte si myslet, že pokud by vás partner "opravdu" miloval, dokázal by to zjistit bez toho, že byste něco řekli. A nepředpokládejte, že pokud by vás partner opravdu miloval, že by vaše potřeby automaticky znal. Nečekejte, že partner vaše potřeby uhodne. Když zjistíte, že něco potřebujete, řekněte to svému partnerovi!

Vaše potřeby jsou důležité, a i když si myslíte, že jsou iracionální, jsou stále součástí toho, kým jste. Samozřejmě nemůžete automaticky předpokládat, že vám všichni okolo okamžitě splní všechny vaše potřeby, ale je jednodušší pro vašeho partnera plnit to, o čem ví, než to, o čem neví...

Nenechávejte problémy vyhnít

Řešení problémů je vždy nepříjemné. Když mluvíte s někým, kdo se chová tak, že vám to způsobuje bolest nebo kdo neplní vaše potřeby, tak to vždy s sebou nese určité emocionální riziko. Někdy je mnohem pohodlnější nechat malé problémy bez povšimnutí, alespoň do doby, než se z nich stanou velké problémy.

Tak to chodí v každém vztahu, ať už je poly nebo ne. I když je velmi lákavé nechat věci být, ve skutečnosti se mohou malé problémy ohromně zvětšit, když nejsou řešeny. A to je nebezpečné pro jakýkoli vztah.

Zvykněte si otevřeně problémy řešit – i ty malé. Poslouchejte sebe a své emoce – naučte se zjistit, co vás trápí, a vybudujte si postup, jak tyto věci otevřeně probrat předtím, než dostanou šanci se rozrůst.

A ještě pár věcí týkajících se problémů...

Nepředpokládejte, že polyamory vám vyřeší problémy ve vztahu

"Vztah se pokazil, přidejme další lidi" téměř nikdy nefunguje.

Polyamory může být velmi silnou a uspokojující metodou jak zlepšit dobrý vztah – ale stejně jistě jako po dni následuje noc, odhalí rovněž problémy ve vztahu. Není to určitě dobrý způsob jak napravit pokažený vztah.

Pokud někoho přivedete do již existujícího vztahu, který má problémy, pravděpodobně tyto problémy jenom zhoršíte. A navíc to není pro nově přicházejícího férové. Čím jsou větší problémy ve stávajícím vztahu, tím je nestabilnější pozice osoby, která se ke vztahu přidává, a tím spíše bude tato osoba nést břemeno stávajících problémů.

A závěrem...

Vnímejte stav stávajících vztahů perspektivního partnera

Pokud přemýšlíte o přidání se k někomu, kdo je již ve vztahu, pořádně tento vztah prozkoumejte. Je v pořádku? Mají lidé v něm schopnost řešit problémy? Jak dobře spolu komunikují? Pokud má tento vztah problémy, jaký vliv to bude mít na vás? Budete tou osobou, která se najednou stane postradatelnou, pokud se problémy ve vztahu příliš zvětší?

Nemůžete znát budoucnost žádného vztahu a všechny vztahy s sebou nesou emocionální riziko. Ale pokud váš partner nedokáže řešit problémy ve svém stávajícím vztahu, nebude pravděpodobně umět řešit ani problémy ve vztahu k vám – a je velmi pravděpodobné, že problémy stávajícího vztahu spadnou na vaši hlavu. Pečlivě to zvažte a poznejte, do čeho jdete.

Někdy se budou snažit lidé, kteří mají ve vztahu problémy, řešit tyto problémy přidáním nových partnerů. Obecně tento přístup funguje jen zřídka. Pečlivě zvažte takového partnera, který chce být s vámi, aby utekl problémům ve vztahu, se kterým není spokojen.
Samozřejmě žádný vztah není perfektní. Všechny vztahy mohou a budou mít čas od času problémy, takže...

 Buďte nestranní

Čas od času mohou být vaši partneři ve sporu. V takovém případě můžete nebo nemusíte být schopni pomoci – někdy si lidé musí vyjasnit své neshody sami a vy jim s tím pomoci nemůžete. Ať už pomoci můžete či ne, je důležité být nestranný. Situace, kdy jedna osoba cítí, že jsou všichni proti ní, je destruktivní pro všechny.

To neznamená, že byste neměli nabídnout svůj názor, pokud jste o něj požádání. Ale říci svůj názor není to, že byste se postavili na něčí stranu – a když svůj názor řeknete, měli byste pečlivě vážit slova, aby to bylo citlivé ke všem.

Snažte se být flexibilní

Toto je další taktika, která funguje ve všech vztazích, ať již monogamních nebo poly. Avšak poly vztahy mohou být složitější než monogamní už jen kvůli tomu, že je v nich zainteresováno více osob. Tyto vztahy lépe fungují, když se v nich lidé snaží chovat co nejpružněji - zejména při řešení problémů.

Mnoho problémů v poly vztazích se objevuje v oblasti řízení zdrojů – osoba se dvěma milenci nemůže být na dvou místech zároveň a jistě se čas od času objeví situace, kdy to vypadá, že její pozornost je rozdvojená. Flexibilita a kreativita může znamenat velký krok k řešení těchto problémů. Například pokud má někdo dva milence, z nichž každý s ním chce spát pět nocí v týdnu, třeba nejpružnější řešení bude, že bude spát s oběma tři noci v týdnu. Ochota k flexibilitě v řešení problémů je přínosem každého vztahu.

Nepředpokládejte, že problémem je polyamory

Už jsme o tom mluvili, ale je dobré to zopakovat: Ne všechny problémy v poly vztahu jsou důsledkem polyamory! Pokud jste v jakémkoli netradičním vztahu, je jednoduché říci, že se prostě tento vztah vymyká normě, a ukázat: "Vidíš? Proto máme problémy!" Ale to není vždy pravda. I tradiční monogamní vztahy mohou mít problémy s rozdělováním zdrojů (někdo, kdo tráví veškerý svůj čas v práci, je vzdálený od svého partnera úplně stejně jako někdo, kdo tráví čas s jiným partnerem). A i problémy, které na první pohled vypadají, že jsou přímo důsledkem polyamory – například žárlivost – se mohou objevit i v monogamních vztazích.

Ač může být lákavé ukázat na strukturu vztahu, kdykoli se objeví problém, a říci: "Proto máme problémy," je obvykle užitečnější řešit každý problém odděleně a snažit se pochopit jeho důvod, než se řekne, že všechno je to kvůli polyamory.

Dávejte pozor na způsob, jakým se chováte k partnerům svého partnera

Láska je legrační. Někdy může váš partner milovat někoho, s kým byste se vy určitě neshodli. Potom je dobré si říci, že jste ve vztahu s tímto člověkem, i když je váš vztah nepřímý. Tento člověk je součástí života vašeho partnera a tím pádem i součástí vašeho života.

Buďte si této skutečnosti vědomi. I když máte vztah s partnerem svého partnera plný rozporů, je to stále vztah. A jako u všech vztahů je lepší, když když ho vezmete na vědomí a pochopíte jej.

To neznamená, že musíte být s partnerem svého partnera nejlepšími přáteli, milenci, nebo čímkoli jiným. Znamená to, že partner vašeho partnera existuje. Je to někdo, kdo je důležitý pro někoho, koho milujete, a váš život bude jednodušší, pokud bude takový vztah fungovat co nejlépe.

A když už mluvíme o partnerech vašeho partnera...

Nedělejte urychlené závěry o vašem vztahu k ostatním partnerům svého partnera

Někdy lidé předpokládají, že kdokoli se zajímá o sexuální vztah s jejich partnerem, chtěl by rovněž sexuální vztah s nimi, nebo že perspektivní partner musí mít stejný zájem o všechny ve stávajícím vztahu.

Není nic špatného na tom, pokud zůstáváte otevření vzájemnému vztahu, a dokonce to je celkem hezké, když to vyjde. Ale nemůžete na to vždy spoléhat. Je dostatečně obtížné najít někoho, kdo je kompatibilní s vámi, a je ještě těžší najít někoho, kdo je kompatibilní s vámi i s vaším partnerem.

Když se formují vztahy, nejdou vždy stejnou cestou. Je často nerealistické si myslet, že vztah mezi vámi a jinou osobu a vaším partnerem a jinou osobou se bude vyvíjet stejnou rychlostí či stejným způsobem, nebo dosáhne stejné intenzity.

Vztahy nejlépe fungují, když je necháte růst svým vlastním způsobem a nebudete je tlačit nějakým jedním směrem.

Buďte odpovědni za to, co děláte

Pokud existuje zákon, který platí vždy a všude, podobně jako gravitace, je to zákon nechtěných důsledků. To, co děláte, má vždy důsledky, i když ne vždy takové, jaké chcete. Váš život je utvářen vašimi rozhodnutími a tím, co děláte. A tato rozhodnutí se dotýkají vašich partnerů a partnerů vašich partnerů někdy takovými způsoby, které neočekáváte.
Setkal jsem se s mnoha lidmi, kteří se ve svém životě cítí bezmocní. Tento pocit oběti jim umožňuje vzdát se veškeré odpovědnosti za to, co dělají, avšak druhou stránkou je, že to dramaticky omezuje jejich schopnost vzít svůj život do vlastních rukou. Rovněž to může znamenat, že bezohledně využívají veškerou moc, kterou mají k dispozici.
Akceptovat zodpovědnost za následky – i když budou nechtěné – toho, co děláte, je někdy nepříjemné. Zvažovat důsledky vašich rozhodnutí na lidi kolem vás, to někdy vyžaduje hodně práce. Přínosem však je, že vám to umožní žít si svůj život tak, jak chcete, zatímco se budete chovat empaticky a odpovědně k lidem kolem sebe.

Nepředpokládejte, že díky polyamory budete osvícenější

A také nepředpokládejte, že je monogamie lepší.

Pokud si myslíte, že jste lepší, osvícenější nebo moudřejší kvůli svému preferovanému modelu vztahů, můžete se nakonec chovat bezohledně. Nečekejte, že jste lepší než jiní lidé, nebo že jejich problémy nejsou vašimi problémy. Váš model vztahu vás neopravňuje k tomu, že byste byli lepší než jiní lidé, a ani vám nedává volnou ruku k tomu, abyste se nechovali k lidem kolem sebe hezky.

Nedělejte urychlené závěry týkající se ostatních vztahů vašich partnerů

Když někdo přijme dalšího milence, jsou zejména v prvních momentech vztahu někdy učiněny příliš zbrklé závěry týkající se toho, jakým směrem se vztah vyvine, nebo co a jak spolu dělají – "Určitě je v posteli lepší," "Bude mě chtít nahradit," "Víc se baví beze mě", "Bude chtít s ní dělat víc věcí, než se mnou," a tak dále.

Nic z toho nemusí být pravda. Pokud budete realisticky oceňovat ostatní vztahy svého partnera, budete spolu sdílet informace o tom, co se děje v jeho životě, a řešit veškeré obavy, které máte, než se z nich stanou problémy, umožní vám to cítit se bezpečněji.
A když o tom mluvíme...

Nepovažujte ostatní partnery svého partnera za zločince či démony, ani za anděly

Partner vašeho partnera není (a neměl by být) vašim nepřítelem, démonem, ani andělem. Partner vašeho partnera je lidská bytost, stejně jako vy, s chybami a se vším tím, co nás činí lidskými.

Nepředstavujte si partnera svého partnera jako příšeru, ani si nepředstavujte, že je hezčí, lepší v posteli, zábavnější, chytřejší nebo obecně úspěšnější, než vy. První představa je cestou k nepřátelství a zlosti, partner vašeho partnera má city, stejně jako vy, a zaslouží si je respektovat. Druhá představa vede k pocitu nejistoty, malému sebevědomí a pocitům nedostatečnosti.

Pokud budete ponižovat partnera svého partnera, nikomu to štěstí nepřinese. Ani když budete ponižovat sami sebe. Pokud vidíte partnera svého partnera jasně a objektivně - jako lidskou bytost - a budete se snažit chovat se k němu s úctou, všichni – včetně vás – budou šťastnější.

Nepředpokládejte, že si někdo něco myslí

Někdy možná budete cítit potřebu mluvit za jiné lidi ve svém vztahu, nebo předpokládat, co si myslí.

Někdy se prostě přepočítáte. Někdy jde o podvědomou touhu zbavit se zodpovědnosti za něco (může být jednodušší říci: "Chtěla bych s tebou chodit, ale můj druhý partner s tím není srozuměný," spíše než: "Nejsem srozuměná s tím, že bych s tebou chodila, ale nechci říci, proč."). Někdy může jít o přání, které je otcem myšlenky ("Ale jasně, můj druhý partner bude v pohodě, s tím, co děláme, není problém!").

Bez ohledu na důvod, kdykoli se přistihnete, že mluvíte za někoho nebo že předpokládáte, co si myslí... dávejte si pozor.

Nehledejte ve svých vztazích upevnění svého sebevědomí

Přijde mi, jako kdyby naše společnost často definovala cenu člověka pomocí jeho vztahů. Single lidé jsou někdy vnímáni jako méněcenné lidské bytosti, než lidé v manželství, a podobně.

Pokud hledáte ve svém vztahu odpověď na to, kdo jste, nebo na definici své ceny, potom vaše ocenění sebe sama bude vždy svázáno s formou vašeho vztahu.

Nad svým životem máte moc. Vaše cena závisí na vás, ne na vašem partnerovi ani na vašem vztahu. Máte svou identitu, která existuje nezávisle na vašem vztahu, a váš vztah nedefinuje vaši hodnotu. Tyto myšlenky vám umožní hledat štěstí po svém, ale co je ještě důležitější, dají vám sílu pomoci si v těžších obdobích, kterým pravděpodobně čas od času čelí každý vztah.

Nikdo vám nemůže vzít cenu a hodnotu, jež pocházejí z vás samotných spíše než z věcí kolem, jako je váš partner nebo vztah. Je rozdíl mezi někým, kdo chce mít vztah, a někým, kdo vztah potřebuje. Upřímně bych raději chodil s člověkem, který se mnou chce být, než s člověkem, který se mnou být potřebuje. Lidé, kteří chtějí být se mnou, jsou se mnou kvůli hodnotám, které jim přináším do života, a ne protože nemají jinou volbu!

Pokud váš smysl pro vlastní cenu pochází z vás samotných, uvolňuje vás to ze závislosti na lidech kolem vás. Pokud smysl pro vlastní cenu vašeho partnera pochází z něj samotného, uvolňuje vás to z odpovědnosti říkat vašemu partnerovi, kdo vlastně je.

Nečiňte svého partnera šťastným na úkor vás samotných

Vztah by měl sloužit potřebám všech lidí v něm – i vás samotných. Navíc je chybou myslet si, že můžete "učinit" někoho jiného šťastným, zvláště když tomu obětujete vlastní štěstí. To je cestou k vzájemné závislosti.

Pokud vašemu milenci na vás záleží, tak obětování vašeho štěstí bude mít na něj dopad. Pokud budete nešťastní kvůli někomu jinému, nikomu to nepomůže.

Poznejte své hranice, potřeby a věci, které vás činí šťastnými

Poznejte sami sebe. To je pravděpodobně ta nejdůležitější věc v každém vztahu. Poznání toho, co chcete a potřebujete, abyste byli šťastni, je skvělým prvním krokem k vašemu štěstí.

A stejně tak je to skvělým prvním krokem k tomu, abyste nebyli nešťastni. Pokud neznáte své absolutní hranice – jejichž překročení způsobí, že nebudete šťastni - potom je pravděpodobně objevíte, až když budou překročeny... a to znamená, že budete nešťastni.
Zapomeňte na romantický mýtus, že vaše jediná starost by měla být o štěstí vašeho partnera – každý ve vztahu si zaslouží být šťastný, včetně vás.

Pokud si neřeknete o to, co potřebujete, nemůžete očekávat, že to dostanete – a pokud nevíte, co potřebujete, nemůžete si o to říci. Můžete být snadno šťastni, pokud víte, co potřebujete a kde jsou vaše hranice, a pokud jste šťastni, můžete snadněji vybudovat zdravý vztah.

Úspěšnost tohoto postupu závisí na vaší absolutní bezpodmínečné upřímnosti vůči vám samotným. Polyamory závisí na upřímnosti a to vyžaduje být upřímný vůči sobě samotnému. Pečlivě prozkoumejte všechno, co potřebujete – nedoufáte tajně v něco, co neřeknete? Nesnažíte se tajně posunout vztah někem, kam se mu nechce? Co očekávate od svých vztahů? Jde o realistické věci?

Nebojte se změn

Vztahy jsou živoucí a dynamické a jako všechno živé se v čase mění. Žádný zdravý vztah nezůstane stále stejný.

Pokud jste ochotni k takovým změnám, které budou zahrnovat vaše partnery, a jste ochotni pracovat se svými partnery při změně svého života, budete v pohodě.
Poznejte, co musíte druhému nabídnout.

Když přivedete do stávajícího vztahu nového partnera, je zřejmé, že může mít obavy, zvláště pokud stávající vztah má za sebou dlouhou historii. Je potřeba vědět, co musíte novému partnerovi nabídnout a jak poskytnout bezpečné místo pro růst takového vztahu.

Teorie zvládání žárlivosti

Jak vlastně zvládnout žárlivost?

Samozřejmě, že vůči žárlivosti není nikdo imunní. Je to jako být imunní vůči strachu, hladu nebo vzteku. Někteří lidé mohou být přirozeně žárlivější než jiní, ale každý může někdy cítit žárlivost. Žárlivost, stejně jako strach nebo hlad, je jen pocit.
Ale žárlivost ve skutečnosti není reakcí na to, když vidíte svého partnera s někým jiným; přinejmenším ne přímou reakcí. Žárlivost vypovídá spíš o vašem pocitu jistoty nebo nejistoty než o činech vašeho partnera.

Žárlivost je nejobvyklejší, když se někdo ve vztahu cítí nejistý, zranitelný, ohrožovaný či týraný. Pokud ve vztahu cítíte jistotu, nezačnete žárlit. Žárlivost není prvotní problém, je to jen příznak problému. Vypořádejte se s chybějícím pocitem jistoty nebo věcmi skrytými za pocity zranitelnosti a vypořádáte se se žárlivostí. Trik, jak vytvořit funkční polyamory vztah, je zajistit, aby každý cítil jistotu a že je oceněný a milovaný.

Polyamory vztahy, více než ty tradiční, závisí na vzájemném pocitu jistoty a důvěry. V polyamory vztahu může být i ten nejmenší pocit ohrožení zveličen do stavu, který bude pro vztah osudný.

Problém se zveličí ještě více, když se pokusíte skrývat své pocity a obavy. Jeden z klíčů k funkčnímu vztahu je mluvit otevřeně a bezprostředně o svých obavách, I KDYŽ SI MYSLÍTE, ŽE JSOU IRACIONÁLNÍ. Pojmenováním obav a jejich vynesením na světlo je často zbavíte jejich moci.

Přirozeně předpokládáme, že lidé, kteří nejsou monogamní, jsou imunní vůči žárlivosti, ale nedomnívám se, že tomu tak opravdu je. Spíš si myslím, že žárlivost je symptomem toho, že je něco jiného špatně. Často je žárlivost příznakem toho, že je někdo nejistý, nebo se cítí ohrožen. Vypořádejte se se skrytým problémem a žárlivost zmizí.

Žárlivost, stejně jako ostatní emoce, nevznikne jen tak. Přichází s pocitem, že něčí potřeby nejsou naplněny, nebo že se někdo cítí ohrožen. Lidé, kteří se necítí ohroženi, nejsou žárliví.

Podle mých zkušeností, je klíčem k porážce žárlivosti vypořádání se se skrytými příčinami žárlivosti – pokud možno dřív, než se vynoří. Zajistěte, aby se váš partner cítil jedinečný, potřebný a milovaný a nebude se cítit ohrožený a znepokojený.
Osobně jsem velkým příznivcem empiricizmu. Jeden z mých oblíbených citátů je od Francise Bakona: „Vaše skutečné já může být poznáno jen systematickým experimentováním a ovládáno jen tehdy, je-li poznáno“. Věřím, že emoce, ačkoli nejsou racionální, obvykle mají skrytou příčinu. Jsou odvěkou součástí našeho mozku, tou částí, která nemá slova a pokouší se s námi komunikovat.

Takže otázka zní: proč žárlíte? Žárlivost je neobvyklá emoce, založená na jiných pocitech, jako jsou strach, obavy nebo nejistota. Co je to, co spouští žárlivost – a hlavně proč? Když myslíte na věci, které způsobují vaši žárlivost, která emocionální reakce vám probleskne hlavou první – strach? Obavy? Smutek? Odmítnutí? Ztráta? Co se skrývá za těmito pocity – strach ze ztráty? Strach z nedostatečnosti? Obavy, že se někdo jiný dostane do vašeho teritoria? Všechno z toho? Nic z toho?

Jelikož má obvykle žárlivost kořeny v nějakých jiných emocích, například ve strachu ze ztráty, v pocitech odmítnutí, v nejistotě nebo v dalších, tak je často jedinou cestou ke zvládnutí žárlivosti práce se skrytými emocemi. Pokud například zjistíte, že žárlivost pramení ze strachu, tak dalším krokem je zjistit proč máte obavy, z čeho je máte a zda něco může tyto obavy rozptýlit. Přímá konfrontace žárlivosti bez pojmenování věcí, které leží za ní, je často jen ukázkovým příkladem frustrace.

Jakmile jednou identifikujete pocity skryté za žárlivostí, je dalším krokem zeptat se sama sebe: co tyto pocity zastupují? Zastupují obvyklý zájem? Pokouší se vás varovat před skutečným problémem, nebo zastupují jen samy sebe? Toto může být velmi obtížné, zvláště s emocionální reakcí jako je strach – strach může vypadat jako oprávněné varování skutečného nebezpečí, ale strach má také tendenci chránit sám sebe a pokud máte z něčeho bezdůvodné obavy, pak se váš strach pokouší vás přesvědčit, že je oprávněný a máte důvod k obavám.

Jedna věc, která je zvláště v poly-komunitě často přehlížena, je to, že jsou případy, kdy je žárlivost opodstatněnou a racionální reakcí na situaci. Pokud je ve vašem vztahu někde problém, je žárlivost opodstatněná reakce. A není vždy jednoduchý úkol odlišit žárlivost, která je upozorněním na skutečný problém, od žárlivosti, která takovým upozorněním není.

Co dělat, zde závisí na tom, kde objevíte kořeny žárlivosti. Strach, nejistota atd. jsou všechno pocity, které mohou být překonány, byť často ne bez jejich přímé konfrontace a úmyslného postavení se právě těm věcem, které způsobily váš strach nebo nejistotu.