pondělí 10. září 2012

Vztahová anarchie - Relationship anarchy

Milovat můžeš hodně lidí – každý vztah je jedinečný
Vztahová anarchie (Relationship Anarchy - RA) zpochybňuje myšlenku (dogma), že láska je jedinečný pocit, který je opravdový, pokud jej sdílíme jen s jedním člověkem. Milovat je možné více než jednu osobu – váš vztah k jednomu člověku neumenšuje vztah k ostatním. Snažte se nesrovnávat a nehodnotit – užívejte a važte si jeden druhého! Není třeba přesunout někoho do škatulky “partner”, aby váš vztah byl opravdový. Každý vztah stojí sám o sobě, je to setkání nezávislých rovnocenných lidí.

Milovat a respektovat znamená nemít požadavky
Základem vztahu by mělo být upustit od požadavků – dáváte tím najevo respekt k nezávislosti druhých a k jejich schopnosti se samostatně rozhodovat. Vaše city k druhým nebo společně strávený čas vám nedávají právo určovat pravidla nebo nastolovat požadavky. Raději společně zkuste rozvíjet váš vztah, aniž byste opomíjeli hodnoty a názory toho druhého. Spíše než hledat v každé situaci kompromis se pokuste nechat otevřený prostor pro rozdílné názory bez toho, aby to způsobilo krizi ve vztahu. Absence požadavků je jediným způsobem, jak mít jistotu, že je každý ve vztahu ze své svobodné vůle. Přetvářet druhého podle dané šablony není “ta pravá láska”.

Ujasni si své postoje
Jak chceš, aby se k tobě chovali ostatní? A tím myslím všechny. Jaká jsou tvá očekávání a jak bys definoval své hranice? Jakým typem lidí se chceš obklopit a jaké vztahy chceš mít? Ujasni si tyto otázky a podle odpovědí si vybuduj pevné základy, na kterých budeš stavět své vztahy. Nedělej žádné výjimky ze svých pravidel nebo “VIP” status pro některé lidi, abys dokázal, že ti na někom z nich opravdu záleží.

Nezapomeň na heterosexuální normy, ale neboj se
Mysli na to, že ve společnosti existuje velmi silné přesvědčení o tom, jak by měl život a pravá láska vypadat. Lidé se budou divit a zpochybňovat tvé vztahy. Promluvte si a hledejte se svými milovanými, jak se vyhnout problémům se zvyky a normami ostatních. Vymýšlej ale pozitivní způsoby a bojuj za něco, ne jen proti zvyklostem. Nedopusť, aby se tvé vztahy řídily strachem z reakce společnosti.

Spontánnost místo povinnosti
Schopnost být spontánní – jednat bez donucení a bez strachu z následků – to je to, co umožňuje nekonvenční vztahy. Spontánnost je především opakem povinnosti. Usiluj o takový vztah, kde s druhým trávíte čas proto, že chcete, ne z pocitu povinnosti. Spontánnost není o tom, že nikdy nebudeš plánovat předem nebo myslet dřív, než něco uděláš, je o vytváření vztahů bez povinností a požadavků. Nastavte si spolu svůj vztah tak, aby vám umožnil být spontánní!

Fake it 'til you make it
Může to vypadat, že musíš být nějaký nadčlověk, abys zvládl žít jako „vztahový anarchista“. Není to tak. Zkus použít fintu “Fake it 'til you make it” (“napodobuj, až uspěješ“) – představ si, jak by ses chtěl chovat v různých obtížných situacích, kdybys byl tak silný a skvělý, jak by sis přál. Vytvoř si z těchto představ jednoduché rady, které ti pomohou ve chvíli, kdy se budeš cítit příliš slabý. Časem to začne fungovat samo. Ptej se ostatních, jak těžké situace řeší oni, a nic si nevyčítej.

Důvěra je lepší než podezřívavost
Předpokládej, že všichni v tvém okolí chtějí, abys byl šťastný. Rozšířený názor, že egoismus je jediným hnacím motorem lidského chování, je hloupost. Ty i ostatní lidé v tvé blízkosti chcete vzájemně komunikovat a respektovat jeden druhého, někdy toho ale máš v životě naloženo tolik, že nemáš energii starat se nikoho jiného než o sebe. Čím lepší vztahy a prostředí vytvoříš pro sebe a pro ostatní, tím více času, energie a porozumění si navzájem zvládnete věnovat. Dej lidem co nejvíc příležitostí s tebou mluvit, vysvětlovat, dát ti najevo, že jim na tobě záleží a převezmi odpovědnost za vztah – nezapomeň se ale věnovat i sám sobě. Nezapomínej na své osobní hranice.

Změna skrze komunikaci

Kdykoliv lidé dělají něco společně, panuje zažitá představa, jak by věci měly být – jak jednat a co dělat, jak by to mělo dopadnout. Pokud ty a lidé v tvém okolí nebudete mluvit o tom co, jak a proč, vše dopadne, jak diktuje norma. Komunikace, společné jednání a vůle věci změnit jsou jediným způsobem jak se od normy osvobodit. V nekonvenčních vztazích musí být otevřená komunikace na prvním místě, ne až když se něco pokazí. Pamatuj, že důvěra je váš nejsilnější nástroj. Jsme už tak zvyklí, že ostatní lidé otevřeně neříkají, co si vlastně myslí, že si musíme domýšlet, co chtějí říct a co si myslí. Tyto dohady jsou vždy založeny na obecné společenské normě a na základě našich předchozích zkušeností, takže nemusí platit ve vašem konkrétním vztahu. Mluvte spolu! 

pátek 25. května 2012

Co je vlastně vztah?

Väčšina ľudí považuje za vzťah to, čo je medzi jedným mužom a jednou ženou, občas mužom. Články prekladané pre tento web rozširujú pojem vzťah aj na niečo podobné medzi dvoma, troma, či viacerými ľuďmi. Avšak vzťahy sú tak rôznorodé, ako sú ľudia, vzťahy majú predpoklady, dôvody, podmienky. Skúsil som sa nad týmito vecami hlbšie zamyslieť a vzniklo z toho podľa slov môjho kamaráta „zamyslenie a pokus vedecko-formálne-logicky rozpitvať vzťah na jeho jednotlivé zložky, východiska a formy“.
Moja hlavná téza je, že partnerský vzťah má päť charakteristických, izolovaných znakov. Týmito znakmi sú formálnosť, exkluzivita, záväznosť, citovosť a funkčnosť. Tie som ďalej rozvinul a skúsil použiť na rozbor niektorých bežných či zaujímavých typov vzťahov.
  • Formálnosť – je to správanie smerujúce k deklarovaniu (navonok, prípadne len partnerovi) existencie určitej formy vzťahu. Typickým prejavom tohto znaku je prezentovanie sa jednotlivých partnerov ako „zadaných“, nosenie prsteňov, prepojenie svojich profilov na stránkach ako Facebook, oslavovanie spoločných výročí a podobne.
  • Exkluzivita – očakávanie a realizácia výlučnosti vzťahu v určitých jeho znakoch, aspektoch či funkciách. Najčastejšie je to v oblasti sexuality a romantických citov.
  • Záväznosť – pocit záväzku či povinnosti voči partnerovi. Prejavuje sa v spoločných plánoch a predstavách o budúcnosti, vyúsťuje v očakávanie dôvery.
  • Citovosť – prežívanie určitých špecifických emócií, typicky romantickej zamilovanosti, vášne a sexuálnej príťažlivosti.
  • Funkčnosť – napĺňanie rôznych potrieb, najčastejšie sexu, intimity, psychickej („bútľavá vŕba“) či materiálnej (živiteľ, či partner v domácnosti) opory, spoločné trávenie času, aktivity a záujmy.
Žiaden vzťah nevykazuje všetky tieto znaky v plnej miere. V každom vzťahu majú jednotlivé tieto znaky a ich konkrétne aspekty inú podobu. To, aké charakteristiky a do akej miery konkrétny vzťah spĺňa, závisí od kombinácie (najpresnejšie asi prieniku) individuálnych potrieb a predstáv daných partnerov. Ľudia intuitívne za partnerský vzťah považujú interakciu dvoch ľudí, ktorá do veľkej miery vykazuje všetkých týchto päť znakov. Takýto vzťah použijem ako východisko kategorizácie vzťahov a nazvem ho

Ideálne klasický vzťah – je spôsob cítenia a správania medzi dvoma partnermi deklarujúcimi navonok svoj vzťah, hovoria o sebe ako o „zadaných“, prípadne sú aj zasnúbení či zosobášení. Jeden od druhého očakávajú a vyžadujú a u seba dodržujú exkluzivitu v mnohých znakoch a funkciách vzťahu, hlavne sexe a romantických pocitoch. Cítia sa jeden k druhému pripútaní, zaviazaní. Počítajú jeden s druhým a so svojim vzťahom v budúcnosti, vo svojich každodenných aj dlhodobých plánoch. Navzájom sa milujú, sú zviazaní históriou a všetkým, čo okolo seba vytvorili a spojili. Trávia spolu čas, majú spoločné aktivity, debaty a v neposlednom rade žijú pravidelným sexuálnym životom.
** Dlhoročné manželstvo (partnerstvo)** – od ideálne klasického vzťahu sa odlišuje tým, že u partnerov po čase vyprchajú romantické pocity a sexuálna príťažlivosť, čoho následkom je aj strata sexuálnej funkcie vzťahu. Zvyčajne sa však v partneroch vyvinú pocity a funkcie pripomínajúce najlepších priateľov, čo spolu so zachovanou exkluzivitou znamená, že vzťah pokračuje ďalej.
Tento ideálne klasický vzťah, ktorý prípadne pretrvá a premení sa na dlhoročné partnerstvo, naozaj často existuje, pretože u väčšiny ľudí je tendencia (a pravdepodobne aj dispozícia) takýto vzťah realizovať. Jedným z dôvodov tejto tendencie je spoločenský tlak, či už internalizovaný alebo neinternalizovaný. Druhým dôvodom je príťažlivosť predstavy vzťahu bez komplikácií, ktorý dokonale napĺňa potreby partnerov a je v súlade s ich emóciami, životnými plánmi a osobnými preferenciami.
Avšak v spoločenskej realite často existujú prekážky v realizácii tejto predstavy. Tieto prekážky môžu byť subjektívne – človek má iné predstavy a preferencie ako je ideálne klasický vzťah, alebo objektívne – človek by volil takýto vzťah, ale nie je schopný nájsť partnera zdieľajúceho jeho predstavy a prejavujúceho záujem o vzťah s ním. Človek má v takejto situácii dve možnosti, buď voliť konanie smerujúce k neexistencii akéhokoľvek partnerského vzťahu, alebo vytvorenie vzťahu, ktorý sa odlišuje od ideálne klasického vzťahu. Za najsprávnejšie a najbežnejšie riešenie sa považuje

Nezadanosť – je to stav, ktorý by mal byť presným protikladom ideálne klasického vzťahu. Definuje sa skôr negatívne, absenciou interakcií s inými osobami, ktoré by mali známky partnerského vzťahu. Hlavne je to absencia formálnosti, záväznosti a exkluzivity. Bežne sa však za nezadanosť môže považovať aj vzťah, v ktorom sú znaky citovosti a funkčnosti. Napríklad človek, ktorý je do niekoho zamilovaný, avšak nič iné ich nespája, sa považuje za nezadaného.
Druhou možnosťou, ktorá sa stáva spoločensky viac akceptovanou a zrejme aj viac praktizovanou, je vzťah výrazne sa odlišujúci od ideálne klasického vzťahu. Je to situácia, kedy človek radšej volí spôsob existencie napĺňajúci jeho potreby lepšie, ako klasický vzťah, alebo za daných podmienok napĺňajúci jeho potreby najlepšie z možných variánt, aj keď by za iných podmienok volil niečo iné. Pomerne bežnou formou takéhoto vzťahu sú tzv.

Kamaráti na sex – (ne)vzťah, ktorí ľudia volia v situácii, kedy nechcú, nemôžu, alebo nedokážu mať klasický vzťah, ale cítia potrebu pravidelnej sexuálnej či intímnej aktivity. Je to riešenie, kedy človek pred abstinenciou a promiskuitou volí stáleho sexuálneho partnera, niekedy z radov kamarátov či priateľov, niekedy úplne novú osobu. Dá sa charakterizovať absenciou formality (ktorá často zachádza do opačného extrému – utajovania danej formy vzťahu), záväznosti a citovosti. Zachováva si však väčšinou veľkú mieru exkluzivity (ktorej preferencia je jedným z možných faktorov vzniku takéhoto vzťahu) a funkčnosti v iných aspektoch (kamarátstvo).
Doteraz bola reč o vzťahoch, v ktorých vystupujú dve osoby v rovnakej pozícii, čiže ktoré sú symetrické. Často sa však vyskytujú situácie, kedy sa znaky vzťahu, čiže správanie, očakávania, pocity, prežívanie a napĺňanie potrieb, u partnerov navzájom líšia, takéto vzťahy sú asymetrické. V takomto prípade je jednoduchšie nepopisovať vzťah, ale situáciu jednotlivca. Typickým príkladom môže byť
** Zamilovaný kamarát (platonická láska)** – je to človek vo vzťahu, ktorý nespĺňa formálne, ale spravidla spĺňa určité funkčné znaky. Človek je s osobou, do ktorej je zamilovaný, kamarát, alebo blízky priateľ, trávia spolu čas, majú spoločné aktivity, avšak spravidla nie sex. Zo strany zamilovaného máva takýto vzťah často aj znaky exkluzivity. Nechce a ani si nevie predstaviť, že by miloval niekoho iného, alebo mal s niekým iným sex. Druhá strana môže a nemusí o očakávaniach, pocitoch a prežívaní zamilovaného kamaráta vedieť a podľa toho sa správa. Niekto sa rozhodne priateľstvo obmedziť a vyvolať tak stratu záujmu, niekto ho úplne ukončí a niekto sa pokúša, aby pokračovalo nezmenené ďalej, poprípade situáciu druhej strany zneužíva.
Niektoré znaky vzťahu bývajú spravidla exkluzívne (zamilovanosť, formálnosť), iné môžu byť za určitých okolností viac či menej exkluzívne (funkčnosť, napríklad sex), a iné sú prakticky vždy neexkluzívne (mnohé aspekty funkčnosti, spravidla tie, ktoré sa spájajú rovnako s partnerským vťhom ako s kamarátstvom).
Táto neexkluzivita v spojení s asymetriou umožňuje často existenciu rôznych atypických vzťahových polynómov. Pomerne známym prípadom je tzv.

Otvorený vzťah – stav človeka v takomto vzťahu sa od stavu v klasickém vzťahu odlišuje spravidla len neexkluzivitou v určitých funkciách, a to v intimite a sexualite. Avšak ostáva pri ňom formalita, záväznosť a citovosť. Tie však môžu mať o niečo iné podoby. Je to spôsobené tým, že jedným z dôvodov vzniku takéhoto vzťahu je zmena v pocitoch partnerov, ktorí začínali v klasickom vzťahu. Pred zánikom vzťahu po vyprchaní romantickej zamilovanosti, alebo pred vzťahom bez sexu po zániku sexuálnej príťažlivosti zvolili možnosť, pri ktorej si vzťah zachováva všetky znaky a funkcie až na exkluzivitu v sexe, ktorej absencia im umožňuje napĺňať si stále existujúce potreby mimo vzťahu. Iným dôvodom pre vznik takéhoto vzťahu je ich uvedomovanie si neschopnosti (možno len v danom období života) byť verný jedinému sexuálnemu partnerovi, avšak nechcú viezť promiskuitný život bez stáleho partnera. Takýto vzťah býva často oveľa stabilnejší ako klasický vzťah, pretože nevytvára toľko konfliktných situácií, kedy si človek musí vyberať „medzi vzťahom a voľnosťou“. Vzťah mu poskytuje veľa hodnotných vecí, ale to, čo mu poskytnúť nemôže, si nahrádza inak.
Okolnosťou, ktorá vytvára podmienky pre vznik atypických vzťahov, je okrem iného iná než heterosexuálna orientácia jednotlivca, či jeho obdobie v živote, kedy si touto orientáciou nie je istý, poprípade iná spoločensky nie celkom akceptovaná preferencia (napríklad sexuálna deviácia). Častým príkladom je
** Gay muž (lesba, bisexuál) v hetero manželstve** je to človek, v ktorom jeho orientácia a okolité prostredie vytvára potrebu či nutnosť (dve často ťažko odlíšiteľné veci) byť zároveň v zdanlivo klasickom vzťahu, a zároveň mať jednoho alebo viac sexuálnych partnerov, či už náhodných a jednorázových, alebo charakteru kamarátov na sex. Často pritom býva ešte platonicky zamilovaný do inej osoby, alebo má takmer klasický vzťah, až na to, že ho tají. Manželstvo môže zdanlivo a často aj skutočne napĺňať všetky znaky a funkcie, ale v prípade čistého homosexuála v ňom bude chýbať láska a do veľmi veľkej miery aj sex a intimita. Takýto vzťah však môže jednému, prípadne aj obom (niekedy o tomto stave vie aj druhý partner) do veľkej miery napĺňať ich potreby, aj keď so sebou nesie veľa rizík spôsobených hlavne veľkou mierou neúprimnosti a zavádzania.
Ešte zložitejší polynóm môže vzniknúť, keď si je človek neistý svojou sexualitou, predstavami o ideálnom stave a v inak zložitom životnom období. Príkladom je ** Bisexuál (bicurious) vo voľnom vzťahu s mužom, kamarátom na sex a zamilovaný do kamarátky** – vysvetlenie asi nevyžaduje, len uistenie, že aj takéto prípady existujú.
Počas všetkých týchto úvah, a hlavne počas ich prežívania a aplikácie, som prišiel k názoru, že neexistuje objektívne dobrý ideálny vzťah. Existuje toľko ideálnych spôsobov akým človek môže prežívať svoje city a sexualitu, napĺňať svoje životné potreby a existovať v spoločnosti, koľko je na svete ľudí. Každý má svoje vlastné hodnoty a predstavy a potreby, a preto je správny ten vzťah, ktorý mu prináša čo možno najväčšie uspokojenie a ktorým čo najmenej ubližuje ostatným ľuďom.
Autor: Daniel Brvnišťan


pondělí 19. března 2012

Praktické zvládání žárlivosti


1: O povaze žárlivosti

Žárlivost je zvláštní v tom, že jde o emoci vycházející z jiných emocí. Jejím kořenem je často nejistota, myšlenka, že vztah s naším partnerem není stabilní. Původcem může být také strach ze ztráty, strach z toho, že nás někdo nahradí a podobně.
         K účinnému vypořádání se se žárlivostí je proto potřeba vystopovat jejího původce a identifikovat emocionální reakce, ze kterých vychází. To je pravděpodobně ten nejdůležitější krok k vyřešení problémů se žárlivostí a pocity nejistoty a zároveň jeden z nejobtížnějších, protože se neobejde bez radikální a naprosto upřímné sebereflexe a vůle prozkoumat a pochopit nepříjemné, nepohodlné emoce.

Nástroje pro pochopení žárlivosti
Nejprve identifikujte události, které ve vás spouštějí pocity žárlivosti nebo nejistoty. Mějte na paměti, že spouštěč vedoucí k žárlivé reakci není totéž co příčina žárlivé reakce. Spouštěče jsou události nebo situace, které vyvolávají pocit žárlivosti; příčina leží hlouběji, v jiných emocích.
Doplňte následující větu: „Nelíbí se mi, když můj partner dělá X, protože když můj partner dělá X, potom ________________.“ Buďte upřímní! Určete, jaké strachy a pochybnosti ve vás vyvolává něčí chování, které spouští žárlivost. Čeho se nejvíc bojíte? Co zlého se podle vás stane, pokud váš partner bude dělat to, co ve vás vyvolává žárlivou reakci? (Dejte si na čas. Není od věci zkusit si svoji reakci opravdu zapsat. Pokud cítíte konflikt nebo směs emocí, zapište každou z nich a zkuste uchopit podstatu toho, co přesně cítíte, když váš partner dělá ty věci, na které žárlíte.) Často už tím, že svoje strachy konkrétně pojmenujete, oslabíte jejich moc.
Teď zkuste jít ještě hlouběji: Proč myslíte, že se vám toto děje? Jsou ty strachy odůvodněné? Jaké pocity z toho má váš partner? Promluvte si s partnerem o tom, co si myslíte, že se stane, když bude dělat věci, které u vás způsobují nejistotu nebo žárlivost.

Potenciální úskalí
Strach, žárlivost, nejistota a podobné emoce se vždy budou snažit ospravedlnit svojí existenci a přesvědčit vás, že jsou oprávněné. Emocionální realita, kterou kolem vás vytvoří, deformuje a ovlivní váš pohled na svět. Emoce nám totiž vždycky připadají odůvodněné, i když nejsou. Nevěřte tomu, že vaše pocity vždycky mluví pravdu. Vytáhněte je na denní světlo a kriticky prozkoumejte.
Když rozebereme svoje představy o tom, co se stane pokud náš partner bude dělat věci, které v nás vzbuzují žárlivost, nejčastěji zjistíme, že to, čeho se bojíme, ve skutečnosti neexistuje. Uvědomovat si to rozumem sice neodstraní nepříjemné pocity, ale poskytne vám to informaci o tom, z čeho tyto pocity pramení.
Ujasněme si jednu věc. Samozřejmě, že žárlivost není pokaždé iracionální a nemusí být vždy nepodložená. Pokud vás partner v minulosti podvedl nebo nějak narušil vaši důvěru, je zcela na místě cítit, že k vám nemusí být úplně upřímný a nemusí dělat to, co tvrdí, že dělá. Užitečná žárlivost – taková, která představuje oprávněný varovný signál upozorňující na problém ve vztahu – to je úplně jiný druh žárlivosti než žárlivost iracionální.
Rozeznat je od sebe často není úplně snadné, protože emocionální reakce mají tendenci se ospravedlnit za každou cenu a dokážou ovlivnit způsob, jakým vnímáte svět.

2: Jak rozebrat žárlivost, strach a nejistotu

Podrobíte-li žárlivost kritickému zkoumání, často odhalíte, že pod povrchem se skrývají jiné pocity. Nastal čas pustit se do nich, protože ony tvoří skutečné kořeny problému.
Vraťte se k větě „Nelíbí se mi, když můj partner dělá X, protože když můj partner dělá X, potom ________________.“ Čím jste vyplnili prázdné pole? Co to vypovídá o vašich předpokladech? Nenaznačuje to něco o tom, jak vnímáte vztah s vaším partnerem? Informace o vašich předpokladech a myšlenkách spojených se vztahem – zvlášť těch nevyslovených, skrytých, podvědomých – poskytnou návod k tomu, jak se vypořádat s příčinami, s kořeny žárlivosti.

Nástroje pro rozbor žárlivosti
       Udělejte si seznam skrytých předpokladů. Utkvělých myšlenek, které se skrývají za vašimi obavami.
Řekněme, že si například uvědomím, že „nemám rád/a, když můj partner přede mnou líbá někoho jiného, protože dotyčná osoba může líbat lépe než já. Pokud dotyčný/á líbá lépe než já, možná je také lepší v posteli. Pokud tomu tak je a ta osoba je lepší v posteli než já, můj partner může dát této osobě přednost přede mnou. Pokud můj partner dá přednost té osobě přede mnou, znamená to, že mě opustí.“
Tento hypotetický příklad ukazuje několik podvědomých předpokladů (z nichž některé jsou velmi hluboko ukryté), tvořících součást mých představ o vztazích. Jsou tyto předpoklady pravdivé? Co jsou zač? V tomto případě může seznam nevyřčených předpokladů vypadat následovně:
-  Můj partner je se mnou proto, že ho dokážu uspokojit v posteli.
-  Pro mého partnera je důležité, jaký je kdo v posteli.
-  Pokud bude někdo lepší v posteli než já, můj partner už nebude chtít mít sex se mnou.
-  To, jaký/á jsem v posteli je něco, co nelze změnit. Někdo, kdo je lepší v posteli než já, bude vždycky lepší než já. Já to nemůžu nijak ovlivnit.
-  Pokud můj partner potká někoho, kdo ho dokáže lépe uspokojit v posteli, už mě nebude potřebovat.

       Prozkoumejte tyto předpoklady jeden po druhém. Přijdou vám oprávněné? Jsou pravdivé? Opravdu jim věříte? Co na ně říká váš partner?
Není vyloučeno, že zjistíte, že některý nebo některé z nich pravdivé jsou. Na tomto světě existují lidé, kteří zakládají své vztahy na sexu; jsou i tací, kteří si vyberou partnera, se kterým si víc užijí v posteli, a toho druhého opustí.
Pokud se ale ukáže, že tyto předpoklady jsou pravdivé a platné, nabízí se jiná otázka: Opravdu chcete být v takovém vztahu? Jakou hodnotu takový vztah má, pokud je váš partner s vámi jenom kvůli sexu? To je to, co chcete, nebo jste jednoduše ve vztahu proto, že se bojíte být sami?

Strach ze samoty
Strach ze samoty je asi jedním z nejobtížněji překonatelných závaží ve vztahu. Často se zakládá na představě, že váš současný partner je někdo, s kým musíte za každou cenu být; pokud z jakéhokoli důvodu přijdete o tento vztah, už nikdy nebudete mít žádný další. Díky těmto obavám může být velmi obtížné dokázat si říct o to, co ve vztahu chcete (ze strachu, že váš partner vás opustí, pokud po něm budete chtít příliš), a jakákoli jiná nejistota či obava se díky nim zdá ještě zoufalejší a hůř snesitelná (protože pokud vám tento vztah nevyjde, už nenajdete v životě další štěstí).
Překonat strach ze samoty je nezbytným krokem na cestě k pocitu bezpečí. Pokud nedokážete důvěřovat sami sobě, že dokážete být šťastní i bez vašeho současného vztahu, je pro vás mnohem těžší cítit se bezpečně v něm.

Většinou to je ale tak, že když vytáhnete na světlo předpoklady, ze kterých vychází vaše žárlivost, zjistíte, že jsou naprosto nepodložené. U příkladu, který jsme si ukázali, je hned několik předpokladů, které pravděpodobně nejsou pravdivé: za prvé, že dotyčná osoba je „lepší“ v posteli než vy (i naprosto identický sexuální styk se dvěma různými partnery jsou dvě zcela odlišné zkušenosti, neexistuje způsob jak porovnat sebe a někoho jiného); za druhé, že jediný důvod, proč s vámi váš partner je, spočívá v tom, že ho uspokojujete sexuálně; za třetí, že nemůžete žádným způsobem ovlivnit, jak uspokojujete svého partnera v posteli; a za čtvrté, že kvůli něčemu takovému se váš partner rozhodne vás opustit.
Toto je pouze hypotetický příklad, vaše zkušenosti s vlastními emocionálními reakcemi mohou být jiné. Stejný proces lze nicméně použít i na vaše zkušenosti. Jsou nevyslovené předpoklady skryté za vašimi obavami oprávněné? Dokážete rozebrat svoje obavy a podívat se, z čeho jsou složené? Mají tyto strachy nějakou podstatu? Je v nich pravda nebo ne?

3: Vytvoření náhrady

Pokud jste došli až sem, už jste skoro u cíle. Pokud jste si uvědomili, z čeho vaše žárlivost ve skutečnosti pramení, a podrobili tyto skryté předpoklady poctivému rozboru, získali jste nad svojí žárlivostí obrovskou moc. Dalším krokem k totálnímu vítězství je vytvoření nových myšlenek, ke kterým se můžete uchýlit pokaždé, když cítíte, že začínáte žárlit.
Postup je následující: Ke všem skrytým domněnkám vytvořte pravdivý protiargument. Něco, co můžete postavit vedle svého strachu a říct si: „Ne, to čeho se bojím není ve skutečnosti pravda, protože ________.“ Jsou to konkrétní podložené myšlenky, na které si můžete vzpomenout vždy, když se začne probouzet žárlivost nebo nejistota.

Nástroje pro odstranění strachu a nejistoty
Vraťte se k seznamu předpokladů, ze kterých vznikají vaše obavy. Na jeho základě vytvořte paralelní seznam faktů, které usvědčují tyto předpoklady z nepravdivosti.
V našem případě by tento seznam vypadal asi takto:
Předpoklad: Můj partner je se mnou proto, že ho/ji dokážu uspokojit v posteli.
Fakt: Můj partner se mnou není proto, že ho/ji dokážu uspokojit v posteli, ale proto, že jsem přínosem pro jeho/její život. Je se mnou proto, že mám kvality, které má rád/a a obdivuje je. Můj partner je se mnou proto, že mě miluje. Této lásce můžu věřit a můžu věřit tomu, že se mnou můj partner chce být pro to, kým jsem, ne pro to, jak líbám nebo souložím.

Předpoklad: Pro mého partnera je důležité, jaký je kdo v posteli.
Fakt: Pro mého partnera může být důležité, co někdo jiný dělá v posteli, ale to nemá vůbec nic společného se mnou. Pro mého partnera jsem já důležitý/á také. Moje hodnota pro mého partnera nezávisí na ničem, co je mimo mě. Moje hodnota nespočívá v tom, jaký/á jsem v posteli. Můj partner si může užívat čas strávený s někým jiným, ale to nijak nedevalvuje hodnotu, jakou pro něj má čas strávený se mnou.

A tak dále. Pokud to bude potřeba, sedněte si se svým partnerem a váš seznam si spolu projděte. Ačkoli vám to může připadat hloupé, pomáhá i když si sepíšete paralelní seznam faktů a budete ho (obrazně či doslova) nosit stále u sebe.
Takový seznam představuje mocný nástroj, protože vaše žárlivost nezmizí za den; bude se, tak jako živá bytost, snažit přežít. Kdykoli pocítíte emocionální reakci, která se vám nelíbí a kterou nechcete, je šikovné mít po ruce seznam důvodů, proč je tato reakce neopodstatněná.


Hodnota osoby
Pastí, do které se můžete lehce chytit, když zkoumáte svoje emoce a hledáte důvody, proč jsou vaše nejistoty a strachy nepodložené, je víra v to, že si vás partner cení a miluje pro to, co děláte, ne pro to, kým jste. Nebezpečí takových domněnek spočívá v tom, že můžou vést k myšlence, že pokud někdo jiný dělá tytéž věci lépe než vy, váš partner ho bude chtít postavit na vaše místo.
Pravda je taková, že lidé nejsou nahraditelní. I pokud někdo jiný sdílí všechny vaše zájmy, dělá všechny věci, co děláte vy, a chová se ve vztahu stejně jako vy, vy jste stále jedineční. Vaše hodnota spočívá ve věcech, které jsou pro vás unikátní; ta samá zkušenost prožitá se dvěma různými lidmi znamená dvě rozdílné zkušenosti. Nikdo vás nemůže nahradit, dokonce ani nikdo, kdo dělá vše přesně jako vy – protože to, co vás dělá zvláštním, je to, kdo jste jako individuum.
Nehledejte proto svou jedinečnost ve věcech, které jsou mimo vás; nepředpokládejte, že „jsem zvláštní proto, že se mnou můj partner dělá to a to“ nebo „jsem zvláštní proto, že jenom já vím to a to o mém partnerovi“. Představa výlučnosti závislá na věcech, které jsou mimo vás, může snadno vést k pocitu nejistoty, protože pokud někdo jiný začne dělat tytéž věci, přestanete se cítit zvláštní. Naopak pocit jedinečnosti vycházející zevnitř vás samých je něco, vám nikdo nemůže vzít.

4: Nové mechanismy

Emocionální reakce jsou naučené, a tak jako všechno naučené se posilují praxí. Platí to i pro žárlivost a pocit nejistoty. Člověk se stává žárlivějším a nejistějším, čím víc se žárlivosti a nejistotě poddává, a naopak. Čím častěji zkouší být sebevědomý a sebejistý, tím sebejistější a sebevědomější se stává.
Posledním krokem k jistějšímu a méně žárlivému přístupu ke vztahům je procvičovat pocit jistoty. Čím víc se chováte jako člověk, který si je sám sebou jistý a cítí se bezpečně, tím víc se takovým člověkem stáváte. Zní to až příliš jednoduše, ale ve skutečnosti jde o extrémně účinnou techniku. Vnitřní postoje si osvojujeme stejným způsobem, jakým získáváme dovednosti, například hru na piáno.
Všechny čerstvé dovednosti nám zprvu připadají velmi neohrabané, nepříjemné a nepřirozené. Je jedno, o jaký druh dovednosti se jedná; když se poprvé učíte jezdit na kole nebo hrát na piáno, cítíte se velmi nepříjemně.
Totéž platí pro učení se novým postojům. Pokud jste zvyklí uvažovat o sobě jako o žárlivém člověku, pokud sama sebe popisujete jako žárlivého/žárlivou, pak posilujete svoji schopnost žárlit. Obdobně kdykoli se otevřete myšlenkám nebo pocitům, které říkají, že nejste dost dobří, nebo že s vámi váš partner ve skutečnosti nechce být, posilujete svoji nejistotu.
Posilování jistoty a sebevědomí vede k tomu, že se jistým a sebevědomým stáváte.

Nástroje k obnovení pocitu bezpečí
       Začněte zkoumáním mentálních návyků, které aktuálně máte. Když vidíte svého partnera s někým jiným, vede to přirozeně k myšlence „hm, tenhle člověk je mnohem přitažlivější než já, mému partnerovi se určitě líbí víc“? Takovýto zlozvyk posiluje nejistotu.
Za druhé se podívejte na chování, ke kterému tyto navyklé úvahy vedou. Nejběžnějším způsobem, jakým se lidé pokoušejí vypořádat se žárlivostí, je snaha ovládat chování jejich partnera a vyhnout se tak konfrontaci se situacemi, které spouštějí jejich žárlivou reakci. Spouštěč ale není příčina; pokud nebyla odstraněna příčina, ze které žárlivost vychází, pak žárlivost i nadále existuje, pouze zůstává skrytá. Zbavit se žárlivosti znamená opustit myšlenku, že jediným způsobem, jak se jí zbavit, je ovlivnit partnerovo chování tak, aby nedělal věci, které ji v nás vyvolávají.
       K tomu je potřeba hodně odvahy. Vyžaduje to vědomé vystavení se tomu, co v nás probouzí žárlivost; a když už jste po krk v aligátorech, jak říká jisté přísloví, je sakra těžké vzpomenout si, že vaším úkolem bylo vysušit bažinu! Žárlivost je nechutně nepříjemný pocit a nutí vás udělat cokoli pro to, aby ten pocit přestal, teď hned. Jednou pro vždy s ní skoncovat znamená dokázat se jí postavit a to znamená přestat před ní utíkat.
Dalším obvyklým způsobem, jak se lidé snaží vyřešit žárlivost, je tzv. „strukturální “ řešení. Spočívá v tom, že definujeme vztah tak, abychom regulovali výskyt žárlivosti.

Tři nejtypičtější strukturální přístupy k omezení žárlivosti jsou: model „primární/sekundární partner“ („Nebudu žárlit, když budu vědět, že si mě můj protějšek zvolil za primárního partnera, já jsem číslo jedna, můj vztah s ním je ten 'skutečný' vztah, všichni ostatní jsou na druhém místě po mně.“), dále model „společná známost” („Nebudu žárlit, pokud budeme oba chodit s tím samým člověkem, protože když můj partner bude spát s někým jiným než se mnou, nebudu se muset cítit vyřazeně nebo nejistě, protože já s tím člověkem spím taky!“); a do třetice „omezení partnerova výběru pohlaví“ (což může mít dvě podoby: „Osoba opačného pohlaví, než jsem já, může partnerovi nabídnout něco, co já nemůžu, proto je OK, pokud má můj partner milence stejného pohlaví jako jsem já, protože nedokážou nic, co bych nedokázal/a já. Nesmí ale mít nic s osobami, které nemají stejné pohlaví jako já, protože mu můžou dát něco, co já nedokážu.“ anebo „Osoba opačného pohlaví než já pro mě nepředstavuje hrozbu, protože věci, které s touto osobou zažije, nemůžou nahradit to, co zažívá se mnou; tím pádem je OK, pokud můj partner má milence opačného pohlaví než jsem já, protože ti mě nemůžou nahradit. Nesmí ale mít milence stejného pohlaví jako já, protože ti mě můžou ohrozit.“)
Všechny tři strukturální přístupy mohou některým lidem připadat funkční, ale vycházejí z chybných předpokladů: že žárlivost je logická a funguje racionálně, a že lidé jsou navzájem zaměnitelní.
Obtížnější, méně pohodlný, zato odvážnější přístup vypadá následovně: „Pokud můj partner dělá věci, které ve mně spouštějí žárlivost, pak žárlím a cítím se ohroženě a nejistě, ale vím, že tyto pocity nejsou pravdivé. Můžu si vybrat. Můžu se snažit žárlivosti vyhnout, nebo se můžu chovat jako člověk, který si je jistý sám sebou a je sebevědomý, a věřit tomu, že se můj partner o mě postará.“
Rozhodnout se jednat sebevědomě a sebejistě, i když se sebejistě a sebevědomě necítíte, je jedna z nejtěžších věcí na světě – alespoň napoprvé.
Jak se to dělá?
Zjistěte, co spouští vaši žárlivost, a nechejte svého partnera, aby to dělal.
Předpokládejme, tak jako u našeho hypotetického příkladu, že žárlíte, když před vámi váš partner líbá někoho jiného. Pochopili jste, že tato žárlivost pramení ze strachu, že vás nahradí někdo jiný. Výborně, ale to samo o sobě nestačí. Zbývá ještě rozhodnout se jednat jako člověk, který si je jistý sám sebou a cítí se ve vztahu bezpečně, jako člověk, který nežárlí. A to znamená říci svému partnerovi: „Je v pořádku, když přede mnou líbáš někoho jiného.“
Když se chystáte udělat to poprvé, vaše žárlivost na vás začne křičet a bude se snažit vás přesvědčit, že se blíží konec světa. Udělejte to i tak. Opřete se o fakta, která vyvracejí vaše falešné předpoklady a obavy, a důvěřujte svému partnerovi.
Když to uděláte, stane se něco magického. Vaše obavy a žárlivosti vám začnou připadat o dost menší a bezvýznamnější. Když to uděláte podruhé, bude to snazší; napotřetí si začnete říkat, jak vám to kdy mohlo připadat jako nějaký problém.

Nakonec máte vždycky na výběr
Vaše žárlivost a nejistota jsou věci, které jste schopni rozumem pochopit. A hlavně: máte schopnost zvolit si, co uděláte, bez ohledu na to, co cítíte. Jste zodpovědní za svoje činy i jejich důsledky. Bez ohledu na to, jak moc se cítíte nejistí nebo ohrožení, vždycky máte možnost volby. Rozhodnutí vycházející z pocitu nejistoty posilují pocit nejistoty; rozhodnutí, která jdou proti nejistotě, ji oslabují.
Jsem člověk, který věří v moc pozitivní afirmace. Rozhodnutí chovat se tak, jak se chová sebevědomý a sebejistý člověk, vede k tomu, že se takovým člověkem stáváte. Existuje mnoho nástrojů, které vám mohou pomoci se takto rozhodovat, ale vaši práci za vás tyto nástroje nakonec neudělají; v určitém bodě je nezbytné, abyste se začali rozhodovat sami a za svým rozhodnutím si stáli.
Rozhodnutí chovat se sebevědomě a sebejistě tváří v tvář žárlivost je obtížné a nepříjemné.

Nicméně je to volba, která stojí za to.


Autor/Zdroj: Franklin Veaux (Practical Jealousy Management)