úterý 15. března 2016

Polyamory a děti

"Ale co až přijdou děti?" Je nejčastější otázka, kterou na téma polyamory dostávám. Poprosila jsem tedy několik lidí, kteří děti mají, aby přispěli svým příběhem. Pokud se chcete zapojit, kontektujte mě prosím na fronema@seznam.cz, nebo na facebooku. Je mi 41 let, s Tomášem (45 let) máme 11 leté dítě. Nikdy jsme nebyli sezdáni, ale žijeme spolu právě 20 let. Daniel (50 let), cizinec s trvalým pobytem v ČR, je mým partnerem 7 roků – myšleny jsou tím společné projekty, dny i občasné noci. Vědoucí polyamory vztah nás všech tří trvá asi 2 roky, do té doby to byl spíše paralelní vztah kolísající v mezi mileneckým a kamarádským.
Asi rok a půl o skutečném stavu věcí vědí moji rodiče i více kamarádů než jen ti nejbližší. Rodina mého 1. Partnera Tomáše o tom není informovaná. Syn i příbuzní Daniela u něj doma o vztahu – vztazích vědí, také jsme je navštívili. Jeho syn (20let) s námi občas tráví volné večery nebo víkendy. Náš syn nás všechny bere jako trošku zvláštní, ale naši rodinu. Vychází dobře s Danielem i s jeho synem.
Momentálně náš způsob života vypadá takto:
Já se synem žijeme na staré faře na vesnici. Tomáš je cca 4 dny v týdnu v Praze, kde máme obchod. Přijíždí za námi asi na 3 prodloužené víkendy za měsíc. Druhý obchod máme 3 roky na malém městě, kde jsem většinou já. Není to mé rodné město, ale je blízko a některé lidi znám a oni mě - nás - již z minulosti. Také se věnuji své profesi designéra. Daniel je fotograf, momentálně je ale zaměstnaný v Praze, přijíždí na venkov jednou měsíčně na víkend a někdy také v pracovní dny. Některé víkendy bereme jako pracovní, cca 1 za měsíc, to přijíždí i Daniel a pracuje se na domě či na zahradě.
Peníze máme spíše každý své, my s Tomášem více společné, ale i Daniel se finančně a fyzicky podílí na chodu naší venkovské domácnosti. Tomáš má (společně máme) vlastní byt v Praze, Daniel bydlí v pronájmu.
Já jsem týden z měsíce v Praze s Danielem. Syn je v té době s Tomášem.
Tomáš má ještě jednu partnerku, která má svoji rodinu, spolu se scházejí cca 1x týdně kvůli sexu. Oba mají potřeby, které doma nedojdou naplnění. Daniel momentálně druhou partnerku nemá.


Polyamory jsme opravdu před mnoha lety neplánovali, ale já jsem měla i tehdy dva docela rovnocenné vztahy. Partneři o sobě věděli, ale moc jim to nevyhovovalo, tak jsem byla nucena se rozhodnout.
Vztah s Danielem byl nejdřív velmi komplikovaný. Byli jsme všichni kamarádi, znali jsme jeho partnerku, když nám došlo, že je to víc než jen kamarádství. Zkoušeli jsme všechno možné od nekomunikace, přes společnou práci, přes stanovení pravidel, přes rozchody s oběma muži, až po snění o společné domácnosti nás všech. Momentálně máme asi nejvíce akceptovatelné uspořádání. Oba muži jsou velmi rozlišní, co se týče temperamentu, denních hodin, vztahu k pořádku, ale v zásadních věcech se zaplať Pánbu, shodují – v pohledu na politiku, přírodu, celkový světonázor, šachy a mě :) No jsou oba narození ve znamení ryb. Jsou trochu jako den a noc a vědí to o sobě.


Syn se na vzniklou situaci adaptoval bez problémů. Zná Daniela od dětství jako toho kamaráda s bláznivými nápady, který ho umí nadchnout pro hledání nových věcí. Také ví, že je to dospělý, kterého je třeba respektovat i poslechnout. Daniel mu ukazuje jiný přístup ke krajině, k obrazům, i k sobě samotnému. Dává mu mnohem více prostoru než Tomáš a také jeho průšvihy bere s mnohem větším nadhledem a možná, že i nastíněná řešení bere lépe než od Tomáše.
Danielův syn má u nás letní pokoj. Daniel rád vaří a často zeleninovou jižní stravu a já jsem ráda, že to tak je, protože Tomáš je z „rodiny 5 jídel“ a umí sám uvařit tak 2 jídla v nouzi nejvyšší. Syn se tak s Danielem docela rád při společném vaření seznamuje s novými jídly.


Ale naše cesta k současnému bytí byla občas velmi komplikovaná, těžká a nepříjemná. I s Tomášovým pokusem o sebevraždu, který souvisel se situací a jeho neléčitelnou nemocí. I dnes se vyskytnou situace, které jsou dost neřešitelné, nebo alespoň ne hned řešitelné. Dohody se vytvořily v průběhu, ale i tak nejsou zdaleka dokonalé a život nás neustále překvapuje.


Péči o děti v případě rozchodu jsme neřešili. Asi by zůstal model, který máme momentálně. S úřady jsme nikdy nic neřešili. Syn je v pohodě i mezi kamarády. Ti jsou zvyklí, že u nás můžou potkat nejen jeho tátu, ale i Daniela, a komunikují s ním úplně normálně. Stejně tak naši úplně normální sousedi na vsi, ti se jen občas shání, kdy kdo přijede.


O polyamory mluvím se synem docela často, ač jsem to tak asi nikdy nenazvala. Vidí, že je možné mít rád víc lidí bez nějakého zásadního trápení, ale že je potřeba o tom s nimi mluvit a neubližovat tím sobě ani druhým. A díky polyamory rozhodně vidí, že se dá k problémům přistupovat různě. S dalšími polyamory rodiči se nescházíme.

Moji rodiče bohužel nesli situaci hodně těžko, ač Daniela znají a docela nám roky fandili. Ale když jsme jim řekli, jaké máme vztahy, mají pocit, že mě špatně vychovali. Radí mi, abych si udělala pořádek v životě. Momentálně ale situaci akceptovali.

7 komentářů:

  1. Ahoj, třeba by zaujal náš blog o vztazích ve třech (ve-svetle-trojuhelniku.blogspot.cz) a třeba by nebylo špatné si vyměnit vzájemně na stránkách odkaz na stránky :) Áďa a Máňa

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  4. Milá Fronémo, vy statečná mladá paní, nikdy se prosím nenechejte odradit. Z vás naprosto jasně vyzařuje dojem, že je polyamory vaše poslání a moc vám držím pěsti. Bolestivými řečmi vašich rodičů se nikdy nenechejte odradit, sami nezažili nic jiného, tak ani toto něco jiného nemůžou správně posoudit. Přeji vám mnoho štěstí!

    OdpovědětVymazat
  5. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  6. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  7. ..jsou zvyklaní a nejisti sami sebou a nedovedou se oddat jednomu partnerovi v lásce a bytí.Neumi to,jsou sobci...Za honosnymi názvy těchto modernich nevztahů je vlastně sekťácká tůze povrchni,líná, nezodpovědná promiskujitní sebranka.Tak to vidím já.Bohužel sexualní pud převláda vždy nad racionalitou,,proto je tolik dementů na světě,,protože kdyby byli lidičky racionalni a přemýslivý,,75%lidstva si ani nevrzne..

    OdpovědětVymazat